Musela jsem si udělat radost...

...a něco si ušít. Aspoň nějakou blbost. 

Tak jsem vyrobila další prostírku na stůl - tentokráte na konferenční stůl.

Ten vzor se mi dost líbí, uvažuju, že si ušiju i nějakou tašku :) 

Když už radost nepřichází zvenčí, musí si ji člověk dodat sám...

Na našem obývákovém stole je krásně vidět, jak je opotřebovaný.

Především zásluhou našich kluků a nekonečných kolon autíček, které se po něm prohání...

Vždycky, když mě popadne amok, že chci do bytu něco novýho, kouknu na tenhle stůl a je mi jasný, že ještě tak deset let to nemá cenu... takhle se nemusim stresovat, že něco zničej, když už to vlastně zničený je...

A to je tak nějak uklidňující :D 

Tak hezké dny. 

Verča