Pouštíme draka

 Máme tu krásně větrno, někdy až moc...ale draci lítají jedna báseň. 

Já osobně jsem jako dítě nikdy draka nepouštěla.

Koukala jsem na kluky, fotila a byla jsem ráda, že se za ním nemusím honit...Co na tom asi tak je, že jo? :)

A pak se mi ten drak dostal do ruky...

Co vám budu povídat, nechtěla jsem ho dát z ruky, člověka to úplně vtáhne a je jedno, kolik vám je let.

Je to stejné jako se sbíráním kaštanů. Je úplně jedno, kolik vám je, ale když zahlédnete v trávě ten hnědý lesklý poklad, srdíčko se tetelí...znáte to.

Krásný večer. Verča

Duhový dort

V sobotu to bylo už 8 let, co se narodil Ríša. Strašně to letí, to ani není možný, že je už tak velkej.

Chtěl duhovej dort, tak jsem pekla poprvé v životě duhu :) 

Upřímně řečeno to nebylo úplně ono. Efekt na oko je úžasnej, ale příště určitě vyzkoušim jiné těsto.

Tady jsem zkoušela recept z netu a těsto bylo takové suché a tuhé.

A navíc dělat šest těst - každé zvlášť - už opravdu nechci.

 

Ríša si dort sám dozdobil :)

 

Ale jo, po odležení je dort určitě lepší... :)

Příjemný vstup do nového pracovního týdne 

V.

Mariina vyhlídka

Tenhle kout země je tak úžasnej...mám to tady strašně ráda a nikdy nepropásnu příležitost se sem dostat. V poslední době je to tu ale jako na Václaváku...opravdu. A vůbec nezáleží na počasí. 

Šli jsme sem minulý týden o státním svátku, pršelo, byla zima, ale lidí bylo tolik, že jsem si připadala jako v průvodu.

Pak jsme zkusili zajet sem v neděli navečer, a to už bylo jiný kafe. Po dešti a zimě ani památky, krásně modré nebe, sluníčko pomalu putovalo k západu...a všichni dovolenkáři na cestě domů :D co víc si přát.

Zeshora všechno vypadá jinak...i ten život :)

 

Mějte krásný večer. Verča