Máme tu krásně větrno, někdy až moc...ale draci lítají jedna báseň.
Já osobně jsem jako dítě nikdy draka nepouštěla.
Koukala jsem na kluky, fotila a byla jsem ráda, že se za ním nemusím honit...Co na tom asi tak je, že jo? :)
A pak se mi ten drak dostal do ruky...
Co vám budu povídat, nechtěla jsem ho dát z ruky, člověka to úplně vtáhne a je jedno, kolik vám je let.
Je to stejné jako se sbíráním kaštanů. Je úplně jedno, kolik vám je, ale když zahlédnete v trávě ten hnědý lesklý poklad, srdíčko se tetelí...znáte to.
Krásný večer. Verča
Žádné komentáře:
Okomentovat