Co dělat, když se nedá nic dělat...

To počasí! Asi nás trápí všechny. Je sobota, venku pět stupňů, pocitově tak dva. Fouká vítr a člověk má pocit, že se nedá vůbec nic dělat, akorát být zavření doma a nějak to přežít..Trampolína zasněžená, houpačky jakbysmet...děti furt meldujou, že chtěj jít na dopravní hřiště. Po celém dopoledním vysvětlování, proč to nejde, jsou stále nezdolné.... a tak si říkám - proč ne. V zimě přece taky chodíme ven, sáňkujeme v mínus pěti, lyžujeme, tak proč bysme nemohli jít v pěti stupních na dopravní hřiště jezdit na kole?
:D
...a tak jsme jeli...
A nakonec to bylo moc fajn, dokonce i svítilo sluníčko.
A jako bonus Vašík usnul už v šest a Ríša s tatínkem v osum, takže večer je celej můj :)
No není to paráda?

A tady je zřejmě důvod, proč se Studánka jmenuje právě takhle. 

Na jaře je celá pokrytá blatouchy a petrklíči. To množství člověka až překvapí, jsou to hotov koberce.

Nádhera...

 

blatouchové pole 

 

  

a tady i petrklíčové pole

Když jsou ze Studánky vidět Krkonoše...

Takže nakonec hodně příjemná sobota, asi záleží na tom, co s tím člověk chce udělat.
Příjemnou neděli.
V.